HLAVNÍ STRÁNKA

NOČNÍ MOTÝLI

DENNÍ MOTÝLI

DALŠÍ ČLÁNKY

BROUCI A OSTATNÍ HMYZ



info

motyli-nechvile.cz

Denní motýli Havířova a okolí

Mnoho spoluobčanů se táže, co že to vlastně viděli poletovat před domem, nebo na louce, třeba v Beskydech. Naučíme se proto naše motýly poznávat.

Březen

Žluťásek řešetlákový – Gonepteryx rhamni (Linnaeus, 1758)

Žluťásek řešetlákový<br><i>Gonepteryx rhamni</i>  Žluťásek řešetlákový<br><i>Gonepteryx rhamni</i>
Žluťásek řešetlákový<br><i>Gonepteryx rhamni</i>  Žluťásek řešetlákový<br><i>Gonepteryx rhamni</i>

Občas se mohou tito motýli vyskytovat už koncem února někde na osluněném okraji lesa (případně i hlouběji na osluněných lesních cestách, například 4ks samci 17.2.2008 v lesoparku za Merkurem), kde přezimovali pod spadaným listím a postupně se probouzejí. V březnu už běžně poletují i ve  městě, nejprve samečci a později téměř bílé, lehce vybledlé samičky, které mají v létě i na podzim světle nazelenalý odstín (velmi špatně se to dá vyfotit). Jedná se vlastně o nejdéle žijící druh motýla v našich krajích, neboť má jen jednu generaci v roce a přeživší jedinci, které vidíte, se vylíhli už koncem června, přečkali zimu, až teď se mohou rozmnožovat a při troše štěstí někteří z nich přežijí až do května. Jejich housenky žijí na řešetláku a krušině.

Babočka paví oko – Aglais io (Linnaeus, 1758)

Babočka paví oko<br><i>Aglais io</i>  Babočka paví oko<br><i>Aglais io</i>

Nejběžnější druh babočky, žije od nížin až po vysoko položené oblasti Beskyd, podobně jako žluťásek řešetlákový. Její housenky žijí na všudypřítomných kopřivách. Běžně jsou k vidění například na Lučině, jsou téměř černé, s nepatrnými světlými tečkami, výraznými trnitými výrůstky, v dospělosti dlouhé kolem 5 cm a vyskytují se společně, v nápadných shlucích o počtu desítek jedinců. Obě pohlaví se vzájemně moc neliší, ani nevytvářejí výraznější barevné formy, což platí pro většinu baboček, proto postačí jen jeden obrázek. Tento druh se navíc nepodobá žádnému jinému motýlovi a přinejmenším na celé severní polokouli si jej není možné s ničím splést. Tento i následující březnové druhy baboček mají dvě generace v roce, potkáváte tedy rovněž přezimované jedince, kteří se teprve nyní budou rozmnožovat.

Babočka kopřivová – Aglais urticae (Linnaeus, 1758)

Babočka kopřivová<br><i>Aglais urticae</i>  Babočka kopřivová<br><i>Aglais urticae</i>

Druhá nejběžnější babočka, před několika desítkami let velmi hojná, poslední dobou někdy početná, někdy méně, rovněž žije od nížin až po vrcholky Beskyd. Je o něco menší, než paví oko. Její housenky také žijí na kopřivách, jsou menší, obvykle do 4 cm, mají po stranách dvojitou, světle žlutou tenkou linku a občas se vyskytují i společně s housenkami babočky paví oko, obvykle tam, kde mají potravy dostatek, například v příkopech silnic. Na jaře lze najít pouze přezimované jedince, mají dvě generace v průběhu roku. Babočka kopřivová se podobá kresbou několika dalším druhům, u nás především babočce jilmové Nymphalis polychloros, která je ale znatelně větší.

Babočka jilmová – Nymphalis polychloros (Linnaeus, 1758)

Babočka jilmová<br><i>Nymphalis polychloros</i>  Babočka jilmová<br><i>Nymphalis polychloros</i>

Tato babočka byla kdysi v okolí Havířova velmi hojná, v březnu, na kvetoucí vrbě jívě snad nejpočetnější hodující druh. Nyní je k vidění jen ojediněle, nejčastěji usedá na větve stromů, obvykle při okrajích lesa, nebo kolem Lučiny. Přezimuje jako dospělý motýl a páří se také na jaře. Její housenky, velké až kolem 6 cm, žijí především na vrbě jívě ve skupinách o několika desítkách jedinců a jsou také tmavé se světlejšími hnědými podélnými proužky. Nově vylíhlí motýli - v létě - jsou méně nápadní, protože se živí spíše mízou z poraněných stromů, podobně jako babočka osiková. Velmi vzácně se k nám občas zatoulá babočka vrbová – Nymphalis xanthomelas (Esper, 1781), je velmi podobná a liší se především světlejším odstínem nohou, zatímco babočka jilmová je má stejně tmavé, jako rub křídel.

Babočka osiková – Nymphalis antiopa (Linnaeus, 1758)

Babočka osiková<br><i>Nymphalis antiopa</i>  Babočka osiková<br><i>Nymphalis antiopa</i>

S touto babočkou je možné se setkat také nejčastěji na lesních cestách, případně v zákoutích kolem Lučiny a také u nás přezimuje, takže pokud by jste někde zahlédli poměrně velkého motýla s nápadně světlým okrajem i na rubu křídel, po zimě téměř bílým, nemůže se jednat o žádný jiný druh. Její až přes 6 cm velké housenky rovněž žijí na vrbě jívě a podobných druzích (v Beskydech určitě), jsou také tmavé a trnité, ale mají na hřbetě řadu červenohnědých skvrn. Koncem léta by se mohla občas vyskytovat společně s následující babočkou admirál, jak hoduje na spadaném a lehce nahnilém ovoci, ale moc často to asi nebude, rovněž saje především mízu z poraněných listnatých stromů. Ale není vyloučeno, že by nemohla také přiletět na kvetoucí komuli davidovu (motýlí keř), oblíbenou asi všemi našimi babočkami a některými druhy okáčů - fialové květy všech druhů vyhledávají motýli obzvláště rádi a kupodivu i bělokvěté komule mají docela úspěch.

Babočka bílé C – Polygonia c-album (Linnaeus, 1758)

Babočka bílé C – <i>Polygonia c-album</i>  Babočka bílé C – <i>Polygonia c-album</i> – spodní strana

Babočka bílé C – <i>Polygonia c-album</i> – různě zbarvení jedinci

Také pro tuto menší babočku (do 5 cm) platí, že je možné ji potkat častěji na lesních cestách, případně v zákoutích kolem Lučiny a že u nás přezimuje jako dospělý motýl. Má však dvě generace během roku a housenka žije jednotlivě (nikoliv houfně) nejen na kopřivách, ale také na vrbách a chmelu, případně lísce, angreštu a rybízu, takže je dost nenápadná. Někteří jedinci bývají tmavší, včetně nápadně tmavé spodní strany a někteří o dost světlejší (v letní generaci, případně většinou samičky - viz zde). Na jaře motýli usedají na kvetoucí stromy - jíva, třešně atd, koncem léta i na spadané ovoce. Svůj název dostala podle světlé skvrnky na spodní straně křídel. Žádný další podobný druh takovou nemá.

Babočka admirál – Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758)

Babočka admirál – <i>Vanessa atalanta</i>  Babočka admirál – <i>Vanessa atalanta</i>

Babočka admirál patří mezi tažné druhy a každoročně, většinou nenápadně, než hromadně ve velkých počtech, přilétá z jižní Evropy a na podzim se tam zase nová generace vrací. V létě patří mezi nejběžnější a nápadné druhy, nicméně občas se vyskytují i na jaře jedinci, kterým se zde podařilo přezimovat, obvykle v lidmi vytvořených stavbách (dutiny, spáry, mostní konstrukce atd).

Duben

Bělásek řepkový – Pieris napi (Linnaeus, 1758)

Bělásek řepkový<br><i>Pieris napi</i>  Bělásek řepkový<br><i>Pieris napi</i>
Bělásek řepkový<br><i>Pieris napi</i>

Bělásek řepkový je zřejmě první denní motýl, který se u nás na jaře vylíhne. Poletuje od začátku dubna (občas už koncem března) na vlhčích místech, kolem potoka, při okraji lesa i mezi stromy, v té době ještě bez listí, takže se může zatoulat i hlouběji a hledat samičky, které tam budou klást vajíčka na řeřišnici (Cardamine). Samičky mají, jako u většiny bělásků, více tmavých skvrn a tento druh lze snadno poznat podle nezaměnitelné tmavší kresby na spodní straně zadních křídel. Velmi podobný je mu jen bělásek horský – Pieris bryoniae (Hübner, 1806), k vidění velmi vzácně a nejblíže snad v Bílých Karpatech.

Bělásek řepový – Pieris rapae (Linnaeus, 1758)

Bělásek řepový<br><i>Pieris rapae</i>  Bělásek řepový<br><i>Pieris rapae</i>
Bělásek řepový<br><i>Pieris rapae</i>

Tento a následující bělásci se líhnou o něco později, v průběhu dubna, mají dvě i tři generace v roce (bělásek řepkový samozřejmě také), které po sobě průběžně následují, takže jsou vidět až do podzimu a bělásek řepový se vyskytuje pro změnu nejdéle, nejméně do konce října, podle počasí. Zde vyobrazený sameček má řekněme ukázkově bledé jarní vybarvení, bez výrazněji tmavé špičky předních křídel, ale není to pravidlem, může být i tmavší. Jedinci letních generací mají kresbu na křídlech výraznější. Přestože se česky jmenuje "řepový", tak na řepě jej nehledejte, živí se především lučními rostlinami z čeledi brukvovité. Ačkoliv lze občas jeho housenky najít na zahradě na pěstovaných brukvovitých plodinách, jako je zelí, kapusta, květák, atd, nepůsobí obvykle žádné velké škody a do přírody patří. Je poměrně hojný, takže pokud někde uvidíte poletovat kolem květin menšího bílého motýla, bude to pravděpodobně on.

Bělásek řeřichový – Anthocharis cardamines (Linnaeus, 1758)

Bělásek řeřichový<br><i>Anthocharis cardamines</i>  Bělásek řeřichový<br><i>Anthocharis cardamines</i>
Bělásek řeřichový<br><i>Anthocharis cardamines</i>

Bělásek řeřichový tvoří výjimku mezi našimi bělásky, má totiž jen jednu generaci v roce, létá pouze od dubna do května, případně v Beskydech až do června. Vyskytuje se téměř výhradně na vlhčích místech kolem keřů a stromů, neboť i jeho housenky žijí především na řeřišnicích. Sameček je už z dálky nápadný, na Lučině i kolem lesoparku se s ním za slunečných dní můžete setkat pravidelně, ale samičku nelze rozeznat tak snadno. Pokud se drží jen hodně blízko keřů, případně občas zalétne i mezi ně, mohla by to být ona. Také má při bližším pohledu patrný skvrnitý okraj křídla.

Bělásek luční – Leptidea juvernica Williams, 1946

Bělásek luční<br><i>Leptidea juvernica</i>  Bělásek luční<br><i>Leptidea juvernica</i>
Bělásek luční<br><i>Leptidea juvernica</i>

Bělásek luční a bělásek hrachorový (Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758)) jsou naše nejmenší druhy bělásků. Nelze je na pohled od sebe rozeznat, k tomu je nutné laboratorní zkoumání. Zatímco bělásek luční se vyskytuje od dubna nejméně do srpna celkem běžně téměř všude na loukách, kde létá nízko a pomalu nad zemí, bělásek hrachorový dává přednost sušším lokalitám a zatím jsem jej bezpečně nerozpoznal, protože k tomu nemám vybavení, ale měl by se zde místy vyskytovat také. V úvahu by připadaly sluncem vyhřívané haldy hlušiny, možná i osluněné zářezy a náspy kolem rychlostních silnic a železnice, terénní vyvýšeniny a dosti pravděpodobně i opuštěné lomy například u Štramberka. Živné rostliny housenek mají oba druhy téměř stejné - štírovníky, vikve, hrachory, čičorky atd.

Babočka síťkovaná – Araschnia levana (Linnaeus, 1758)

Babočka síťkovaná<br><i>Araschnia levana</i>  Babočka síťkovaná<br><i>Araschnia levana</i>
Babočka síťkovaná<br><i>Araschnia levana</i>

Babočka síťkovaná je naše nejmenší babočka, dosahuje velikosti nanejvýš přibližně palce a jako všichni ostatní následující motýli nepřezimuje jako dospělec (imágo), nýbrž se líhne na jaře z kukly a má dvě až tři generace v roce, které se liší vzhledem natolik, že kdysi byly považovány za rozdílné druhy. Takže se nenechte zmýlit, v dubnu a květnu létají babočky oranžové, v létě a na podzim hnědo-černé. Její housenka žije také na kopřivě a od ostatních druhů se pozná podle toho, že má dva trnité výrůstky také i na hlavě, jinak je velmi podobná housence babočky paví oko, jen je v dospělosti menší, do 4 cm. Najdete je především v ekotonu na rozhraní lesa, nebo stromoví kolem řeky a sousední louky, ostatně jako většinu následujících motýlů.

Okáč pýrový – Pararge aegeria (Linnaeus, 1758)

Okáč pýrový<br><i>Pararge aegeria</i>  Okáč pýrový<br><i>Pararge aegeria</i>

Okáč pýrový je u nás k vidění v dubnu a květnu nejčastěji na lesních světlinách, když posedává na sluncem ozářených keřích. Denní motýli totiž nemohou žit v lese, kterým neprocházejí dostatečně široké cesty, protože by vychladli a uhynuli. Jsou závislí na slunečním záření a bez něj létat nemohou. Housenky okáčů jsou skromné, žijí jednotlivě na různých travách, většinou přezimují a dokončují svůj vývoj až na jaře.

Otakárek fenyklový – Papilio machaon Linnaeus, 1758

Otakárek fenyklový<br><i>Papilio machaon</i>
zdroj: Wikipedie
By Didier Descouens - Own work, CC BY-SA 4.0,
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=130580675
(upraveno: změna pozadí, retušováno, zmenšeno)
Otakárek fenyklový<br><i>Papilio machaon</i>
zdroj: Wikipedie
By Didier Descouens - Own work, CC BY-SA 4.0,
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=130580682
(upraveno: změna pozadí, retušováno, zmenšeno)


Už ve druhé polovině dubna létá u nás otakárek fenyklový (například 18.4.2026 3+1 ks a 25.4.2026 5+4, Bruzovice). Žije sice rozptýleně v otevřené krajině a často je k vidění i přímo u nás na náměstí v Havířově, ale nejčastěji se s ním setkáte na vyvýšených místech, kde se otakárci shromažďují. Snadněji se tak vzájemně najdou. Mají tři generace v roce, od dubna až do září, vzhledově se nijak neliší, jen jedinci letních generací jsou až o třetinu větší, mají pro svůj vývoj dostatek potravy. Housenka žije obvykle jednotlivě na okoličnatých (miříkovitých) rostlinách a chutná jí hodně i kopr (osobní sdělění), případně mrkev, takže pokud by jste našli na zahradě poměrně nápadné, zeleno-černě příčně pruhované, červeně tečkované housenky, raději je nechte být, jsou totiž zákonem chráněné, přestože je tento otakárek vlastně jedním z nejobyčejnějších motýlů severní polokoule. Vyskytuje se od Maroka až téměř do poloviny Spojených států amerických.

Květen

Modrásek štírovníkový – Cupido argiades (Pallas, 1771)

Modrásek štírovníkový<br><i>Cupido argiades</i>  Modrásek štírovníkový<br><i>Cupido argiades</i>  Modrásek štírovníkový<br><i>Cupido argiades</i>

První generace modráska štírovníkového létá už koncem dubna, tak, jako několik následujících druhů, ale těžiště jejich výskytu spadá do května. Druhá až případně i třetí generace je běžná od začátku léta až do září. Jarní exempláře jsou velmi malé (kolem 2 cm), většinou jen s jedním menším oranžovým očkem na rubu zadních křídel, samičky mají většinou částečně modře zabarvená křídla, zatímco v létě jsou jedinci trošku větší, samičky jsou převážně jen hnědé a obě pohlaví mají výraznější oranžovou kresbu na rubu křídel (viz obrázek). Ta je pro tento druh typická. Pokud by se mezi výraznějšími tmavými skvrnkami při okraji zadních křídel nenacházely žádné oranžové šupinky, mělo by se jednat o modráska tolicového. Oba druhy mají podobné nároky a zde žijí spíše na otevřených lučních biotopech s výskytem bobovitých rostlin (štírovník růžkatý, tolice, atd.).

Modrásek tolicový – Cupido decoloratus (Staudinger, 1886)

Modrásek tolicový<br><i>Cupido decoloratus</i>
Modrásek tolicový<br><i>Cupido decoloratus</i>  Modrásek tolicový<br><i>Cupido decoloratus</i>
Modrásek tolicový<br><i>Cupido decoloratus</i>  Modrásek tolicový<br><i>Cupido decoloratus</i>

Modrásek tolicový se zde vyskytuje jen místy, je vzácnější a zřejmě létá o něco později, než modrásek štírovníkový. Vyobrazení motýli jsou z 26.5.2013 a našel jsem je v bývalé pískovně v Domaslavicích, která byla tou dobou nedávno zasypaná přebytečnou zeminou z nějaké stavby, prozatím jen spoře zarostlou pionýrskou vegetací a spodní samice je z Horních Bludovic - spodní část louky pod vodárnou - několik jedinců jsem nalezl i na místě, kde se obvykle běžně vyskytuje modrásek štírovníkový. Také není vyloučeno, že by mohl být hojný i někde v okolí vojtěškových polí. Všimmněte si chybějící oranžové skvrnky na zadních křídlech (velmi slabý náznak je možný) a smaci jsou nepatrně tmavší.

Modrásek nejmenší – Cupido minimus (Fuessly, 1775)

Modrásek nejmenší<br><i>Cupido minimus</i>  Modrásek nejmenší<br><i>Cupido minimus</i>

Modrásek nejmenší a zvláště vyobrazený sameček z lomu u Žermanické přehrady (21.5.1982) o rozpětí křídel méně než 2 cm, je opravdu maličký a díky tomu, že ani samci nemají na křídlech téměř žádné modré šupinky, může snadno unikat pozornosti. Žije obvykle na suchých a kamenitých místech a mohl by se zde stále vyskytovat tam, kde roste úročník bolhoj, jeho zřejmě jediná živná rostlina, tedy na různých haldách, výsypkách, v opuštěných lomech, případně i kolem komunikací se suchým, prosluněným koridorem s řídkou vegetací, kameny obloženými náspy atd. Možná, že má zde i alespoň částečnou druhou generaci v létě.



Další obrázky připravuji, ale momentálně jsem velmi zaneprázdněn výzkumem nočních motýlů. Nové druhy přibývají v podstatě každý týden, i po 7 letech průzkumu a vše musím důkladně dokumentovat, což představuje často více, než 10 hodin usilovné práce denně (sběr, identifikace, preparace dokladových exemplářů, samozřejmě včetně sobot a nedělí) a kromě toho musím pochopitelně chodit do zaměstnání obsluhovat zákazníky... Takže se moc omlouvám, pokračování bude nejspíše až v průběhu podzimu.


Datum poslední úpravy 24.6.2026. Ing. Tomáš Nechvíle, Havířov, Česká Republika.